Allama Iqbal & Falsafa e Hayat

Analýza A Revize Aplikací Pro Android: Allama Iqbal & Falsafa e Hayat, Vyvinuté Společností Pak Appz. Uvedeno V Kategorii Knihy A Referenční Materiály. Aktuální Verze Je 1.0, Aktualizována Na 05/12/2022 . Podle Recenzí Uživatelů Na Google Play: Allama Iqbal & Falsafa e Hayat. Dosaženo Více Než 945 Instalací. Allama Iqbal & Falsafa e Hayat Má V Současné Době Recenze 1, Průměrné Hodnocení 5.0 Hvězd

علامہ اقبال کے افکار کا مرکزی نقطہ خودی ہے کسے ان کا ت Hledej

Allama iqbal ne zindgi aur mot k falsafa ko teen nuqta w nazar se peesh kya hy yani je k teenon pehluon ko bare ahsan treqe se ujagar farmaya hy.

Muhammad Jamil-ud-Din Siddiqui, Allama Iqbal jako Falsafa Zindgi aur Maut: Az Roe Hadees-e-Pak wa Quran-e-Hakeem.

Sir Muhammad Iqbal Kt (Urdština: محمد اقبال, 9. listopadu 1877 – 21. dubna 1938), byl jihoasijský muslimský spisovatel, filozof, učenec a politik, jehož poezie v urdštině je považována za jednu z největších ve dvacátém století. vizí kulturního a politického ideálu pro muslimy v Indii ovládané Brity bylo oživit impuls pro Pákistán. Běžně se na něj odkazuje čestným Allama (z perštiny: علامہ, v romanizaci: ʿallāma, lit. 'velmi vědoucí, nejučenější').
Iqbal se narodil a vyrostl v Sialkotu v Paňdžábu v etnické kašmírské muslimské rodině a dokončil bakalářský titul. a M.A. na Government College Lahore. Učil arabštinu na Oriental College v Lahore od roku 1899 do roku 1903. Během této doby hojně psal. Mezi urdské básně z této doby, které zůstávají populární, patří Parinde ki faryad (Ptačí modlitba), raná meditace o právech zvířat, a Tarana-e-Hindi (Píseň Hindustanu), vlastenecká báseň – obě básně složené pro děti. V roce 1905 odjel na další studia do Evropy, nejprve do Anglie, kde dokončil druhý B.A. na Trinity College v Cambridge a následně byl povolán do baru v Lincoln's Inn a poté do Německa, kde získal titul Ph.D. ve filozofii na univerzitě v Mnichově. Po návratu do Láhauru v roce 1908 založil právnickou praxi, ale soustředil se na psaní vědeckých prací o politice, ekonomii, historii, filozofii a náboženství. Proslavil se především svými básnickými díly, včetně Asrar-e-Khudi – po jehož vydání mu byl udělen rytířský titul, Rumuz-e-Bekhudi a Bang-e-Dara. V Íránu, kde je známý jako Iqbāl-e Lāhorī (Iqbal z Láhauru), je vysoce ceněn pro jeho perská díla.

Iqbal považoval Rumiho za svého průvodce a Ashraf Ali Thanwiho za největší žijící autoritu v otázce Rúmího učení. Byl silným zastáncem politické a duchovní obnovy islámské civilizace po celém světě, ale zejména v jižní Asii; série přednášek, které za tímto účelem přednesl, byla publikována jako Rekonstrukce náboženského myšlení v islámu. Iqbal byl zvolen do Paňdžábské legislativní rady v roce 1927 a zastával řadu funkcí v Celoindické muslimské lize. Ve svém prezidentském projevu v roce 1930 na výročním zasedání Ligy v Allahabadu formuloval politický rámec pro muslimy v Brity ovládané Indii. Iqbal zemřel v roce 1938. Po vytvoření Pákistánu v roce 1947 byl jmenován tamním národním básníkem. Je také známý jako „Hakeem-ul-Ummat“ („Mudrc z ummy“) a „Mufakir-e-Pakistan“ („Myslitel Pákistánu“). Výročí jeho narození (Yom-e Welādat-e Muḥammad Iqbāl), 9. listopadu, bývalo v Pákistánu státním svátkem až do roku 2018. Abul Hasan Ali Hasani Nadwi napsal Glory of Iqbal, aby ho uvedl do arabského světa.

Muhammad Iqbal's Call of the Marching Bell (بانگِ درا, bang-e-dara), jeho první sbírka urdské poezie, byla vydána v roce 1924. Byla napsána ve třech odlišných fázích jeho života. Básně, které psal do roku 1905 – tedy roku, kdy odešel do Anglie – odrážejí vlastenectví a obraz přírody, včetně vlasteneckých „Saare Jahan se Accha“ a „Tarana-e-Milli“ („Píseň komunity“). "). Druhý soubor básní pochází z let 1905 až 1908, kdy Iqbal studoval v Evropě, a zabývá se povahou evropské společnosti, která podle něj ztratila duchovní a náboženské hodnoty. To inspirovalo Iqbala k psaní básní o historickém a kulturním dědictví islámu a muslimské komunity s globální perspektivou.

Read more